Plk. Alois Šedivý

Alois Šedivý byl jediným potomkem četnického strážmistra Aloise Šedivého a Marie Šedivé, rozené Lukešové. O oba rodiče přišel však velmi záhy - otec padl za 1. světové války, matka dne 27. června 1918 podlehla tuberkulóze a je pohřbena v Malenicích. Malého Aloise se ujali prarodiče (Marie a Josef Lukešovi) ve Zlešicích. V Malenicích navštěvoval obecnou školu, měšťanku absolvoval ve Volyni. Vyučil se ve známém strojařském podniku Kolben - Daněk v Praze. V učení pokračoval na Státní průmyslové škole v Českých Budějovicích a stal se automechanikem. V roce 1934 si podal přihlášku do Školy pro odborný dorost letectva v Prostějově. Dvouletou školu ukončil s hodnocením výtečný a získal kvalifikaci pilota dvoumístných letounů.

Dne 1. října 1936 narukoval na vojnu do Kbel u Prahy k Leteckému pluku T. G. Masaryka. Po okupaci utekl v roce 1939 přes Polsko a Francii do Anglie. V roce 1940 byl jedním z těch, kteří pomáhali 311. československé peruti, jediné čs. bombardovací jednotce v rámci Britského letectva (RAF). V jejích řadách to dotáhl od četaře na majora, od řadového pilota až po velitele letky. Vykonal celkem osm desítek bojových akcí u Bombardovacího letectva - Bomber Command (1940-42) a u Pobřežního letectva - Coastal Command (1943-45). Byl jediným čs. kapitánem letounu, který zaútočil na japonskou ponorku a jedním z pouhých pěti, kteří mají na kontě potvrzené potopení ponorky německé. Byl i jedním ze tří čs. letců, kteří obdrželi obě nejvyšší britská letecká vyznamenání - záslužný letecký kříž DFC a záslužnou leteckou medaily DFM.

Po skončení války se vrátil domů do Zlešic. Nepřijel však sám. Z Anglie si přivedl manželku a 4 děti (3 děti vyženil). Později nastoupil k Ministerstvu dopravy jako vládní pilot. Mezi jeho klienty patřili státní představitelé a ministerští úředníci, především pak ministr zahraničí Jan Masaryk.

Dne 22. dubna 1948 emigroval podruhé, nevrátil se ze služebního letu do Ženevy. Celá rodina se nakonec usadila v Penzance na jihu Anglie. Mezitím se mu narodily ještě 2 dcery. Vstoupil opět do služeb Britského královského letectva RAF. Létal zejména na dlouhých tratích. V roce 1965 ukončil svou aktivní službu u letectva a přestěhoval se s rodinou do Austrálie, kde po dlouhé nemoci zemřel v roce 1990. Dne 21. května 2005 byla slavnostně odhalena pamětní deska tohoto statečného muže na ZŠ Malenice.