Architekt Josef Zítek

 Josef Zítek se narodil 4. dubna 1832 v Praze na Karlíně. Svého otce nepoznal – narodil se v době, kdy v Praze řádila cholera a jeho otec byl jednou z mnoha obětí. V roce 1839 se rodina stěhuje na malostranskou Kampu, do domku advokáta Pinkase, u kterého se pravidelně scházeli čeští umělci a právě jeden z nich, Josef Mánes, odhalil výtvarné nadání Josefa Zítka. Po ukončení povinné školní docházky a po 2 letech na Stavovské reálce se v roce 1848 zapsal na pražskou polytechniku na obor pozemního stavitelství, kterou ukončil v roce 1851. Zde získal pouze technické znalosti, a proto se vydává na několik let do Vídně na Akademii výtvarných umění. V roce 1854 úspěšně končí svá studia a učí se zednickému řemeslu, v roce 1855 obdržel od stavitele Leopolda Mayera výuční vysvědčení.

V únoru 1859 se Zítek vydává do Itálie studovat antické a renesanční památky. Z tohoto období jsou nejzajímavější kresby paláce v Gubbio, rozkreslené stropy římské vily Farnese. Po návratu v roce 1862  supluje na vídeňské Akademii a díky místním profesorům začíná tíhnout k renesanci, která se stala inspirací jeho vrcholných děl. Za 39 let svého pedagogického působení vychoval řadu vynikajících architektů, např.: Wiehla, Zeyera, Polívku, Engla, Fantu, Janáka či Roita.

V roce 1906 obdržel doktorát za své celoživotní dílo od německé techniky. Působil v různých památkových a uměleckých komisích. Byl předsedou stavebního výboru pro dostavbu hradu Karlštejna, předsedou uměleckého odboru Jednoty pro dostavění katedrály sv. Víta v Praze, zakládajícím členem klubu Za starou Prahu. Během svého života vytvořil řadu zajímavých projektů a děl. Např.: Rudolfinum, římskokatolický kostel v Rakové na Slovensku, výletní restaurace Rudolfov, oltář sv. Jana Nepomuckého v Jindřichově Hradci, pivovar v Petrohradě, Zemské muzeum ve Výmaru, oltář Stětí sv. Jana Křtitele ve Vlíněvsi, náhrobek Dr. A. M. Pinkase, náhrobek K. H. Borovského, kolonáda Mlýnského a Nového pramene v Karlových Varech, schodiště v paláci hraběte Thun-Hohensteina v Praze, škola v Zálezlech, železniční viadukt v Malenicích atd. Životním dílem je však bezesporu Národní divadlo v Praze. V roce 1865 byl vyzván k vypracování plánů na důstojné ND a z celé soutěže vychází jako vítěz.

V roce 1881 se oženil s Bertou Lippertovou a žil na svém panství ve Lčovicích. Odtud dojížděl na přednášky na pražskou německou polytechniku, na které setrval až do roku 1904. Při odchodu do výslužby získal uznání od císaře a v roce 1908 mu byl udělen titul barona. Ke konci svého života se ještě jednou vrátil k Národnímu divadlu - byl poradcem při dokončování Schnirchových trig. Osazení těchto trig se však nedočkal, zemřel roku 1909 a byl pochován v Malenicích, poblíž zámku Lčovice.

Převzato: Katalog díla - Arch. Josef Zítek, Karel Ksandr, ABF, a.s. - Nakladatelství ARCH Praha 1996, vydání první, ISBN 80-901608-4-0